Jižní Bulharsko trpělo v srpnu 2007 suchem a pětatřicetistupňovými vedry a plazáci a jiní slizáci byli vesměs kdesi zalezlí. Ale pár úlovků se zase zdařilo - další podobné naleznete na www.balcanica.cz. někteří také ve svých nejhorších snech.

Pro nás masochisty, co jsou vždy připraveni nechat se pokousat, jsou určeny štíhlovky kaspické (Dolichophis caspius). Návod na ulovení: jděte po silnici, až uvidíte černou skládku (v Primorsku bohužel nepůjdete moc dlouho). Na ní najděte pěknou velkou dřevěnou desku, pod kterou by se mohlo něco schovávat. Jděte ji nadzvednout a když se sehnete, všimněte si pohybu pod kamenem opodál, který by vás jinak ani nenapadlo otočit. Je to všem jasné?

Užovky obojkové (Natrix natrix) se na rozdíl od naší zemičky v Bulharsku nadále vyskytují všude a v hojném počtu, tato navíc tak dlouho machrovala, jak umí dělat mrtvou, že jsem ji prostě musel vyfotit.

A hurá na nové druhy - užovku stromovou (Zamenis longissimus) můžete velmi vzácně potkat i u nás na jižní Moravě a pár přísně střežených lokalitách v povodí Ohře. Prý ji tam vysadili při výbojích římské legie a snad díky teplým pramenům zde dokázala přežít dodnes. O užovce stromové se předpokládá, že je oním Aeskulapovým hadem, který jsa omotán kolem klacku se stal symbolem lékařství.

Nějak si pořád nemůžu zvyknout na rozpad federace a krátkonožku evropskou (Ablepharus kitaibelii) taky pořád beru jako domácí druh. V Čechách ale nežije a výskyt na Slovensku je prý značně ohrožen. Má ráda listnaté lesy, kde se vrtá v listí. Tato je mladá, asi 5 cm dlouhá a pořád používá k lezení nožičky. Až vyroste, provede povel PŘINOŽIT a pak už poleze úplně jako slepýš křehký (Anguis fragilis), který je na poslední fotce. Ten je u nás rozšířen celkem plošně a naštěstí snad zatím nevymírá. Českých slepýšů mám vyfoceno plno, tento bulharský je můj první exotický.

Asi sucho tomu bylo na vině, že skokany skřehotavé (Rana ridibunda) nebylo tolik vidět jako loni. Naopak víc jsem pozoroval skokany štíhlé (Rana dalmatina), co vystoupili z dubových lesů a chodili lovit na vysušené louky, kde loni kralovali vlhkomilní skřehotaví. Ovšem zrak mi totálně vytřely ropuchy zelené (Bufo viridis) - asi deset se jich ve čtyři ráno prohánělo po dlažbě přímo před burgaským letištěm - i když u nás na Jižním Městě je vlastně taky občas potkám brouzdat večer po asfaltu. S ropuchami šmejdil po letišti ještě nadržený mourovatý kocour, co mňoukal, každého otravoval a otíral se mu ohanbím o nohavice - fotit se ale nechtěl.

Když hledám plazy a najdu nějakou jinou potvůrku, někdy se s ní pomazlím a někdy ji radši jen uctivě pozoruji. Kupříkladu stonoha uprostřed měřila 12 cm a když jsem jí chytil do kapesníku a nesl jí víc na světlo, zakousla se do něj a nechtěla pustit. Najít kudlanku (zde aspoň nedospělou) je už povinnou součástí každé mé balkánské návštěvy. Co je rychlonohá mrška úplně vpravo netuším, tu a tam bydlely ve vlhku pod kameny a spadlými kmeny a bez varování zdrhaly.

Redakce Balcanica: Mohlo by se jednat o strašníka dalmatského (Scutigera coleoptrata), který byl u nás zjištěn pouze na Pálavě.

A na závěr trocha zeměpisu - známá turistická atrakce řeka Ropotamo vypadá na dolním toku jako celkem mohutný tok, ale to je zdání způsobené zahloubením posledních kilometrů jejího koryta až na úroveň moře. Výše proti proudu má řeka hluboké koryto ostře zaříznuté ve skále, kterým v létě neprotéká více vody než větším potokem (na jaře bych se jím ale nejspíš neprošel). Štěrkové proudící úseky obývané houfně škeblemi velevruby se střídají s pozvolnými soustavami tůní, ve kterých rostou lekníny, loví volavky a želvy bahenní (Emys orbicularis) do nich při sebemenším vyrušení hážou šipky.
 
 
A na úplný závěr ještěrka trávní (Podarcis taurica), které jsem musel vyhradit celou šířku stránku, abych jí nemusel zkrátit ocas.